V roce 2022 si připomínáme neuvěřitelných 70 let od založení učňovské školy Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti – historického předchůdce Střední průmyslové školy dopravní, a.s.
Navzdory bohaté minulosti je však SPŠD dnes školou veskrze moderní – s kvalitním technickým vybavením, moderními výukovými metodami a úspěšnými žáky, kteří opouštějí školu teoreticky i prakticky vybaveni.
Než ale průmyslovka vznikla, urazila výuka učňů a studentů dlouhou cestu plnou organizačních změn nejen v podniku, ale i ve školství.
Postupně se ohlédneme za nejdůležitějšími momenty její historie. Tento seriál o historii naší školy zároveň vychází v časopise DP-kontakt.
Chcete-li k tomuto tématu přispět informacemi či fotografiemi, zašlete nám prosím svůj příspěvek na: koprivovaolga@sps-dopravni.cz.
50. léta – 1952 – 1959
Již od počátku padesátých let bylo zřejmé, že v důsledku rychlého poválečného rozmachu městské hromadné dopravy v Praze nemůže její rozvoj spočívat jen ve výměně dopravních prostředků za nové, modernější a technicky dokonalejší, ale že je třeba tyto prostředky také opravovat a udržovat. Potřeba kvalifikovaných zaměstnanců vyústila v záměr Dopravního podniku založit si vlastní vzdělávací instituci. Číst více
60. léta – 1962 – 1969
Od vzniku učiliště v roce 1952 již uplynulo několik let, ale učni Dopravního podniku stále postrádali vlastní školu pro teoretické vyučování a dál na výuku všeobecně vzdělávacích předmětů chodili do jiných škol (např. do školy na náměstí Míru). Vedení podniku si nutnost vlastní školní budovy uvědomovalo a již od poloviny padesátých let postupně připravovalo její výstavbu. Jako nejvhodnější místo pro její umístění byla s ohledem na koncentraci učňovských dílen zcela přirozeně vybrána volná plocha ve vozovně Motol. Číst více.
70. léta – 1972 – 1978
Činnost Dopravního podniku se stále více přizpůsobuje potřebám rychle se rozvíjejícího velkoměsta. Mění se i jeho právní forma. V roce 1971 byl podnik nejprve změněn na trust. Z pěti dílčích podniků byly zřízeny Dopravní podniky hl. m. Prahy, VHJ, v čele s generálním ředitelstvím. Vzhledem k příliš velké samostatnosti jednotlivých podniků, byl však DP již v roce 1977 změněn na koncern, ve kterém měly jednotlivé složky omezenou ekonomicko-právní subjektivitu. Dopravní podniky hl. m. Prahy, koncern představovaly v 70. letech největší městský podnik s více než 18 tisíci zaměstnanci. Číst více.
80. léta – 1980 – 1989
Zahájením teoretické výuky v Moravské ulici byl definitivně vyřešen kapacitní problém učiliště. Pro odborný výcvik žáků byly postupně zřizovány další učňovské provozovny U Perníkářky, v Košířích a Na Třebešíně. V průběhu osmdesátých let se také několikrát změnilo postavení a zařazení školy v rámci DP. V roce 1987 se učiliště stalo největším pražským zařízením pro přípravu žáků k výkonu dělnických povolání ze 43 tehdejších učilišť. Číst více.
90. léta – 1990 – 1999
Po roce 1989 pod vlivem politických změn došlo ve společnosti k celé řadě změn – nejen v průmyslu, ale i v oblasti českého školství. Změny, které v tomto období nastaly, měly za následek výrazné snížení počtu žáků v odborném výcviku, ale současně jejich celkový počet v učilišti dál vzrůstal. V roce 1990 dokonce překročil 3000! (celkem 3055). Povinná desetiletá docházka byla zkrácena zpátky na 9 let. Od poloviny 90. let se postupně začal projevovat nepříznivý demografický vývoj. Panoval nezájem o obory jako je elektrikář, zámečník či nástrojář. Chyběly jakékoliv dotace pro nestátní zařízení a musely se hledat úsporná opatření – např. byl zrušen nerentabilní Domov mládeže v areálu ÚD v Hostivaři. Číst více.
Tisíciletí – 2000 – 2009
Škole se vrací původní prestiž. Bez větších problémů se plní cílový stav – 1745 žáků. Vysoký počet žáků je výhodný i z ekonomického hlediska, protože systém státních dotací je postaven na financování za každého jednotlivého žáka. Teoretická výuka nadále probíhá ve dvou stěžejních budovách v Motole a na Vinohradech. Odborný výcvik ještě na dalších pěti odloučených pracovištích Valentinka, Košíře, Třebešín, Pankrác a Rohanský ostrov. Po jeho prodeji se výuka přechodně přesunula do Petrovic. Číst více.